Někdo šachy považuje za sport, někdo za umění. Ale šachy jsou také bojem. Je zapotřebí bojovat až do poslední šance, rvát se o slušný výsledek, klást pasti a nezoufat.
Na druhé straně bych chtěl připomenout, že vizitkou každého šachisty je také to, jak přistupuje ke vzdání partie. Viděl jsem spoustu "taky šachistů", kteří v pozici o věž/dámu méně usilovně dlouhé desítky minut "přemýšleli" a oddalovali nevyhnutelný závěr, jen aby soupeře potrestali, že byl v dané partii lepší.
Z vlastní praxe znám (bohužel) celou řadu případů, kdy jsem se dostal do prohrané pozice. Ale značné množství (naštěstí) se mi jich povedlo zachránit.
V prvním kole KS 2011/2022 v zápase s Pelhřimovem jsem se dostal do této zoufalé pozice. Chybí mi spousta pěšců a v pozici je pouze jediný trik.
Tento trik spočívá v hrozbě Dh8+, po Dg8 by to chtělo dát si šach na f6, toto políčko však kryje střelec z d8. Uvažoval jsem, jak bych mohl odlákat Sd8, např. tahem Va5. Ale to by asi příliš nápadné. V pozici zobrazené na diagramu mi soupeř úlohu značně ulehčil, neboť zahrál dobrovolně Sb6. Dal jsem si toužebně očekávaný šach 38.Dh8 Dg8 39.Df6+ Ke8 40.Vh8 a bylo hotovo..
V Třebíči jsem hrál s mladým P.Walkem a dostal jsem se do této zoufalé pozice (chybí mi celá věž). Jedinou šancí byla časová tíseň soupeře a trochu oslabené postavení soupeřova krále v kombinaci s mými oblíbenými střelci. Na obrázku je pozice po 30.tahu bílého (30.Dg4). Jak se mi podařilo partii vyhrát?
Důležité je snažit se vytvářet hrozby, čím složitější, tím lepší.
Zde si můžete přehrát zbytek partie:
Walek - Karban 0:1, 2011
Z vlastní zkušenosti vím, že je těžké "dorazit" soupeře, který by se již měl dávno vzdát, ale místo toho klade léčky a brání se zjednodušování. Když do toho přijde časová tíseň, je to ještě těžší úkol, navíc v situaci, kdy silnější strana většinou podvědomě trochu povolí v soustředění. Proto se vyplatí bojovat až do konce!
Komentáře vytvořeny pomocí CComment